JakubKadlec.cz A must read.

Tak jde čas.. a Harry Potter

Tak jsem si odbyl svůj týden mimo civilizaci. Ach. Bylo to přesně něco, co můj mozek, přesycen sociálními problémy, potřeboval. Díky tomu, že jsem celých 168 hodin strávil na Gruni ve Starých Hamrech (na chatě mého velmi dobrého kamaráda), kde jediný člověk, kterého jste schopni za celou dobu potkat je ten podivný výčepní v horské chatě Charbulák, a to kvůli takovému setkání musíte ujít asi dva kilometry, jsem si všechny své současné problémy (jejichž globální důležitost se přibližně rovná hodnotě práce církevních hodnostářů, nicméně existují) nádherně utřídil a našel jejich elegantní řešení . Můj pobyt v Ostravě, který se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, tak bude o poznání příjemnější a harmoničtější, že.

Miluju prázdniny, ale při pomyšlení, že jsem si odbyl sotva jejich polovinu (2 ze 4 měsíců), mi poněkud naskakuje husí kůže. Říkáte si, co může být lepšího, než pauza mezi střední a vysokou školou, zvláště pak, když je tak luxusně dlouhá? Nuže, není to zrovna špatná věc, ale má své mouchy!

Za prvé, čtyři měsíce jsou moc. Příliš dlouhá doba na to (dle mého úsudku), aby byl člověk schopen na jejím konci opět zaktivizovat mozkové buňky a zdárně vykročit do studia na vysoké škole, protože za to enormně dlouhé období jej k mozkové aktivitě nenutí zhola nic.

Za další – nedostatek činností, které by pozvolna spolykaly můj čas. Slovo brigáda mě děsí téměř se stejnou intenzitou jako čerta kříž (abychom si rozuměli – nevidím žádný smysl v tom, makat od nevidím do nevidím a inkasovat za to 3 tisíce měsíčně, to opravdu raději oželím ty věci, které bych si za dané peníze pořídil – obzvláště, pokud měl by to být chlast v béčkových klubech, jako v případě drtivé většiny brigádníků-vrstevníků)  a nějaká jiná forma práce se mi prozatím, bohužel, vyhýbá.

Neříkám, že abnormální přebytek volného času nemá i své kladné stránky, ba naopak! Věnuji se teď velkému množství ušlechtilých aktivit, jako například sportu, četbě kvalitní literatury, sledování kvalitních filmů.. mimo jiné taky pití kvalitního vína a kouření drahých doutníků, ach .

Mluvíc o kvalitních filmech – před pár hodinami jsem se vrátil z Harryho Pottera 6, plný absolutního zklamání. Ne že bych byl nějaký zarytý fanda toho zjizveného pubescenta, ale rád ho mám, a i když mě filmy nikdy nijak zvlášť neoslovily, tohle byl naprostý průser. Osmdesát procent love story, dvacet procent (a dvacet posledních minut) trochu Voldemorta a smrti. Zoufalá nuda. Místo toho, aby film efektivně ztvárnil atmosféru deprese, působil dojmem zfilmované Bravo Girl s trochou toho strachu, aby se neřeklo. Dokonale patetické a trapné.

Jdu si pustit poslední díl čtvrté řady How I Met Your Mother, ať si spravím chuť .