JakubKadlec.cz A must read.

Avatar – revoluční hovadina

Měl bych se už konečně naučit, že když se o filmu mluví půl roku dopředu, a to ještě za pomocí frází o revoluci, nedotknutelnosti a neotřelém zpracování, půjde o pěkný průser. Stalo se tak v případě Benjamina Buttona, stalo se tak i u Avataru.

Přitom začátek filmu zdaleka nevypadal tak ztraceně. Dostáváme se na palubu lodi (jejíž architektura i nafilmování nápadně připomíná Vesmírnou odyseu), nesoucí hromadu vyslanců ze Země na planetu obydlenou planetu Pandora, kde dlouhodobě probíhá snaha o navázání kvalitního vztahu mezi pozemšťany a modrými mužíčky z oné planety, kteří tam žijí v jistém druhu kmenového společenství, a děje se tak za pomocí Avatarů – “klonů” domorodců, do kterých je nepřímo vloženo vědomí lidských jedinců.

Celé dějství filmu je uměle (českými provozovateli kin) rozseknuto na dvě poloviny, avšak ona přestávka naprosto dokonale celý film otočí o 180° a já měl pocit, že jsem přišel na jiný film. Zatímco první polovina je takový nevinný rozjezd, servírovaný v podobě audiovizuálních orgií a vyprávějící o postupném začleňování hlavního hrdiny mezi kmen, druhá polovina je pak koncentrované klišé, neutuchající bitva zcela podle šablony dementního béčkového sci-fi, opepřená rádoby heroickými hláškami a předvídanými “zvraty”.

Naznačil jsem audiovizuální orgie – ano, celý film je zpracován nádherně, to vskutku – ale revoluce? Vždyť to byl vykradený Warcraft . Snad u každého záběru na počítačově generovanou krajinu jsem měl pocit, že jsem “to tady už někde viděl” – převážně pak ve hrách, ovšem o téměř desetiletí starší než tento film.

Soundtrack, i když rovněž líbivý, je potom profesionální směska všeho, co kdy u filmů s podobnou tématikou vzniklo. Nic nového, žádný nápad.

No a nakonec, příběh. Jak jsem již řekl, první polovina je nenápadný rozjezd a já se po přestávce do kinosálu vracel natěšený na to, jak se rozvine příběh. Neměl jsem se těšit.. Rozvinul se tou nejhorší možnou formou.

James Cameron se podle mě nechal zaplatit Greenpeace, protože větší propagandu “zeleného myšlení” a úchylného pacifismu už jsem v kině dlouho neviděl. Celá zápletka se opírá o bolestivě trapný konflikt mezi dobrem a zlem, přičemž zlo zde zastupuje samozřejmě člověk, který si chce vzít, co mu nepatří a páchat tím destrukci a ničení ekosystému. Zvítězí pochopitelně dobro a to podle tradičního scénáře, díky “osvícení” a dezerci pár jedinců z řad lidí.

Klišé a patos na vás v druhé polovině útočí ještě mnohem důrazněji, než lidské bitevní lodě na domorodce z Pandory. Stupidní a nicneříkající konec je pak už jen smutnou tečkou za touhle tříhodinovou tragédií.

Kdybych měl hodnotit hvězdičkami (k čemuž vás nabádají po skončení filmu), udělím slabší dvě. A to jen za to audiovizuální zpracování, byť vykradené.