Lis/096
The Exogenesis Symphony
Víte, ne vždy se vám v životě povede všechno podle vašich představ. Někdy je výsledný produkt vaší snahy dokonce na míle vzdálený vysněnému konceptu. V podstatě teď něco takového zažívám.
Představoval jsem si, že půjdu na vysokou školu, která mě bude bavit, kde se budu věnovat tomu, kvůli čemu jsem na danou fakultu skládal přijímací zkoušky, jenže ono né. Nechci tady rozebírat, kvůli čemu jsem nespokojen, ba přímo kardinálně nasrán, je ale trapné, že jsem si ona negativa nebyl schopný zjistit dříve, než jsem zahájil akademický rok. No, jasné je jedno – od příštího roku jdu jinam. Nicméně, bude to migrace v rámci ČVUT.
S danou zkušeností ale nepřímo souvisí jedna otázka k zamyšlení. Potkal jsem v oboru jednoho studenta, který se veřejně chlubil tím, že se na onu fakultu dostal na základě toho, že napsal přijímací zkoušky z fyziky na jeden bod. A já se ptám – co takový pablb dělá na vysoké škole? Samozřejmě, předpokládejme, že takové individuum neprojde přes síto prvního zkouškového období, ale stejně – proč má škola, natolik prestižní, jakým České vysoké učení technické v Praze bezesporu je, potřebu přijímat do svých řad a přisuzovat statut studenta takovým bezmozkům?
