Pro/092
PF 2010
Říkám si, že když už můj blog zeje prázdnotou během roku, jeho konec je pak ideální příležitostí obnovit zašlou slávu mého internetového deníčku. A toho se budu snažit docílit něčím natolik typickým, jako je sumarizace právě končícího roku.
Jedno je jisté – rok 2009 byl doposud nejzásadnějším a nejzajímavějším rokem mého života. Vždyť jsem v něm prožil svůj doposud nejdelší vztah, prošel jsem maturitním ročníkem, odmaturoval, dostal se na vysokou školu, změnil působiště o 350 km směrem na západ.. Na to, že jsem si ještě minulý silvestr stěžoval na stereotyp a nudu je to vcelku radikální změna 
.
Nejen z tohoto hlediska byl ale tento rok výjimečný. Byl jedinečný také z emoční stránky, ujasnil jsem si v něm, kdo pro mě skutečně něco znamená, prožil jsem v něm chvíle, ve které jsem od definitivního konce svého dětství někdy před osmi lety ani nedoufal (viď, bratranče), viděl jsem spoustu nových, nádherných míst (viz Dánsko, Portugalsko) …
Jo, byl to můj nejlepší rok. A jestli bude dvatisícedesítka alespoň z poloviny tak dobrá, budu moc rád. Koneckonců, když máme za tři roky všichni umřít, tak by měla
Vám, vážení čtenáři, přeji to samé.
PF 2010
Lis/096
The Exogenesis Symphony
Víte, ne vždy se vám v životě povede všechno podle vašich představ. Někdy je výsledný produkt vaší snahy dokonce na míle vzdálený vysněnému konceptu. V podstatě teď něco takového zažívám.
Představoval jsem si, že půjdu na vysokou školu, která mě bude bavit, kde se budu věnovat tomu, kvůli čemu jsem na danou fakultu skládal přijímací zkoušky, jenže ono né. Nechci tady rozebírat, kvůli čemu jsem nespokojen, ba přímo kardinálně nasrán, je ale trapné, že jsem si ona negativa nebyl schopný zjistit dříve, než jsem zahájil akademický rok. No, jasné je jedno – od příštího roku jdu jinam. Nicméně, bude to migrace v rámci ČVUT.
S danou zkušeností ale nepřímo souvisí jedna otázka k zamyšlení. Potkal jsem v oboru jednoho studenta, který se veřejně chlubil tím, že se na onu fakultu dostal na základě toho, že napsal přijímací zkoušky z fyziky na jeden bod. A já se ptám – co takový pablb dělá na vysoké škole? Samozřejmě, předpokládejme, že takové individuum neprojde přes síto prvního zkouškového období, ale stejně – proč má škola, natolik prestižní, jakým České vysoké učení technické v Praze bezesporu je, potřebu přijímat do svých řad a přisuzovat statut studenta takovým bezmozkům?
Zář/091
My sweet little turnaround
Rozhodl jsem se, že taky budu své nové články ze života nadepisovat anglickými titulky. Krom toho, že je to strašně cool, je to taky líbivější a tak nějak mysterióznější, že ano! Čeština je v mnoha ohledech příšerně nezajímavá.
Poslední dobou nabírají věci poměrně rychlý spád. Jako by to bylo včera, když jsem psal článek ohledně mého přesycení prázdninami a volného času obecně, a teď ťukám do notebooku tyhle slova, vzdálen 360 km od města, které můžu považovat za svůj domov (rozumějte, narodil jsem se tam) a je ze mě vysokoškolák (slavnostně svázán imatrikulačním slibem), který začíná pozorovat, jak mu den ode dne přibývají kvanta nových poznatků a vědomostí, které by bylo příhodné si vštěpit do paměti. Uvidíme, jak to půjde v budoucnu, ale zatím se mi to zatraceně líbí!
Praha je podle mě naprosto dokonalé město pro studium. Není ani moc velké, ani moc malé, je kosmopolitní (v rámci rozumných mezí), čili jeho obyvatelé nejsou přízemní nagelovaní blbečci, kteří považují za vrchol zábavy Stodolní, případně čajovnu; je pěkné a architektonicky zajímavé (ne jako fádní Brno) a nakonec jsou tady (pro většinu oborů) nejlepší školy v republice. Každopádně, i přes všechna pozitiva mého současného působiště jsem si jej nevybral kvůli nim; obor, který studuji, se totiž jinde v republice absolvovat nedá. To je ale už spíš pomyslná třešnička na dortu.
[POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ] Je čas jít na kolejní seznamovací party.
Zář/093
No more sweet music
[EDIT] Fotky z Portugalska jsou zde, v galerii, přátelé.
Tak děti, po X týdnech jsem se rozhodl, že vám napíšu blog. Kdepak, myšlenka o r3voluci, kterou jsem propagoval při spuštění nové podoby blogu, mě neopustila, jen jsem jednoduše neměl o čem psát. A když ano, nemohl jsem to publikovat veřejně .
V poslední době mají události v mém životě brutálně krkolomný spád. Některých lituji, z některých jsem smutný, ale přesto jsem přesvědčen, že byly nevyhnutelné a na některé se zase těším.
… to jsou ale kecy, kristepane.
Zkrátka a dobře, nacházím se momentálně v emocionálním stavu, který by se dal přirovnat k.. ehm, žumpě a to nejlepší (a zároveň nejzoufalejší), co mě napadlo, bylo ventilovat své pocity skrze blog, jako přiblbá čtrnáctiletá puberťačka. Yeah.
Ale protože jsem člověk se srdcem věčného optimisty (cheche), věřím, že bude brzy líp a budu taky schopný normálně uvažovat a přemýšlet na běžnými věcmi. Rozhodně bych měl, jelikož mi za pár dní začíná škola a silně pochybuji, že profesor matematické analýzy bude zvědavý na to, co jsem všechno ve svém životě posral. Tak.
Jak jste určitě spousta z vás věděla, byl jsem na 14 dní v Portugalsku a nasliboval jsem perfektní fotky, které uploaduju na Picasu v podstatě ještě z letiště, po cestě zpátky.
Správně, doposud tam nejsou. Ale budou. Možná ještě dneska, docela se na to cítím.
A už přestanu s psaním tohodle zoufalého zápisku. This is not the r3volution.
Čvc/094
Tak jde čas.. a Harry Potter
Tak jsem si odbyl svůj týden mimo civilizaci. Ach. Bylo to přesně něco, co můj mozek, přesycen sociálními problémy, potřeboval. Díky tomu, že jsem celých 168 hodin strávil na Gruni ve Starých Hamrech (na chatě mého velmi dobrého kamaráda), kde jediný člověk, kterého jste schopni za celou dobu potkat je ten podivný výčepní v horské chatě Charbulák, a to kvůli takovému setkání musíte ujít asi dva kilometry, jsem si všechny své současné problémy (jejichž globální důležitost se přibližně rovná hodnotě práce církevních hodnostářů, nicméně existují) nádherně utřídil a našel jejich elegantní řešení . Můj pobyt v Ostravě, který se pomalu, ale jistě chýlí ke konci, tak bude o poznání příjemnější a harmoničtější, že.
Miluju prázdniny, ale při pomyšlení, že jsem si odbyl sotva jejich polovinu (2 ze 4 měsíců), mi poněkud naskakuje husí kůže. Říkáte si, co může být lepšího, než pauza mezi střední a vysokou školou, zvláště pak, když je tak luxusně dlouhá? Nuže, není to zrovna špatná věc, ale má své mouchy!
Čvc/091
Pryč od civilizace
Odjel jsem na týden zcela do izolace od veškeré společnosti, na chatu na Gruň, občas sdílím zážitky a fotografie na Twitteru, tak pozorně sledujte okénko níže
P.S. Tento příspěvek jsem napsal pomocí WPhone pluginu, doporučuji
Čvc/096
Poprvé
Více než dva a půl roku mi vydrželo zachovávat jakousi ucelenou strukturu svého internetového deníčku; dva a půl roku! A to všechno zhruba před týdnem zmizelo, jako mávnutím kouzelného proutku. Proč to?
Protože se mi zastesklo po jeho staré konepci. Odvážné články, osobitý styl psaní a časté přispívání, ať už v podobě sáhodlouhých esejí či krátkých postřehů. V této chvíli, kdy jsem uzavřel jednu etapu svého studentského života a pozvolna (a velmi lenivě) postupuji do etapy druhé, jsem se rozhodl, že svůj blog kompletně změním.
A tím nemyslím změnu designovou, která je sice patrná na první pohled, ale v důležitosti patří velmi nízko. Myslím tím kompletně jiný obsah článků, zcela jinou frekvenci nových příspěvků a mnoho dalších věcí, které z mého deníku udělají opravdu osobní weblog.
Snad jen symbolicky jsem všechny své staré články nadobro pohřbil k sobě na záložní HDD a navždy je tak ukryl před zrakem veřejnosti 
.
Here comes the r3volution.
R3volution succeeded.
