Zář/091
My sweet little turnaround
Rozhodl jsem se, že taky budu své nové články ze života nadepisovat anglickými titulky. Krom toho, že je to strašně cool, je to taky líbivější a tak nějak mysterióznější, že ano! Čeština je v mnoha ohledech příšerně nezajímavá.
Poslední dobou nabírají věci poměrně rychlý spád. Jako by to bylo včera, když jsem psal článek ohledně mého přesycení prázdninami a volného času obecně, a teď ťukám do notebooku tyhle slova, vzdálen 360 km od města, které můžu považovat za svůj domov (rozumějte, narodil jsem se tam) a je ze mě vysokoškolák (slavnostně svázán imatrikulačním slibem), který začíná pozorovat, jak mu den ode dne přibývají kvanta nových poznatků a vědomostí, které by bylo příhodné si vštěpit do paměti. Uvidíme, jak to půjde v budoucnu, ale zatím se mi to zatraceně líbí!
Praha je podle mě naprosto dokonalé město pro studium. Není ani moc velké, ani moc malé, je kosmopolitní (v rámci rozumných mezí), čili jeho obyvatelé nejsou přízemní nagelovaní blbečci, kteří považují za vrchol zábavy Stodolní, případně čajovnu; je pěkné a architektonicky zajímavé (ne jako fádní Brno) a nakonec jsou tady (pro většinu oborů) nejlepší školy v republice. Každopádně, i přes všechna pozitiva mého současného působiště jsem si jej nevybral kvůli nim; obor, který studuji, se totiž jinde v republice absolvovat nedá. To je ale už spíš pomyslná třešnička na dortu.
[POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ] Je čas jít na kolejní seznamovací party. 
Zář/093
No more sweet music
[EDIT] Fotky z Portugalska jsou zde, v galerii, přátelé.
Tak děti, po X týdnech jsem se rozhodl, že vám napíšu blog. Kdepak, myšlenka o r3voluci, kterou jsem propagoval při spuštění nové podoby blogu, mě neopustila, jen jsem jednoduše neměl o čem psát. A když ano, nemohl jsem to publikovat veřejně .
V poslední době mají události v mém životě brutálně krkolomný spád. Některých lituji, z některých jsem smutný, ale přesto jsem přesvědčen, že byly nevyhnutelné a na některé se zase těším.
… to jsou ale kecy, kristepane.
Zkrátka a dobře, nacházím se momentálně v emocionálním stavu, který by se dal přirovnat k.. ehm, žumpě a to nejlepší (a zároveň nejzoufalejší), co mě napadlo, bylo ventilovat své pocity skrze blog, jako přiblbá čtrnáctiletá puberťačka. Yeah.
Ale protože jsem člověk se srdcem věčného optimisty (cheche), věřím, že bude brzy líp a budu taky schopný normálně uvažovat a přemýšlet na běžnými věcmi. Rozhodně bych měl, jelikož mi za pár dní začíná škola a silně pochybuji, že profesor matematické analýzy bude zvědavý na to, co jsem všechno ve svém životě posral. Tak.
Jak jste určitě spousta z vás věděla, byl jsem na 14 dní v Portugalsku a nasliboval jsem perfektní fotky, které uploaduju na Picasu v podstatě ještě z letiště, po cestě zpátky.
Správně, doposud tam nejsou. Ale budou. Možná ještě dneska, docela se na to cítím.
A už přestanu s psaním tohodle zoufalého zápisku. This is not the r3volution.
